Hledat a dělat to „nejlepší na světě“ je Ditinou životní mantrou. Kdo by se tedy divil, že se vydala se sestrou Emmou do své milované Itálie nalézt „nejlepší bazalku na světě“. Našla ji. Spolu s pěstitelem této bazalky dělají úžasné pesto a Dita ho pak uprostřed podzimní vinice zkusí vyrobit sama, k němu domácí špagety a další zázraky italské kuchyně, ve které vždycky dominuje italská „mama“. Ve skleničce si tuhle čerstvou vzácnost veze domů na Letnou. Pesto s těstovinami se pak stane nejoblíbenějším obědem malého Davida.

Pokračování skutečného příběhu Dity P., která zná kouzla vaření.
Za té tiché dlouhé noci je Ditě těžko i veselo. Hlavou jí letí: je to pravda? Ono se to fakt stane? A tak si uvaří nejrychlejší špagety s ricottou – chutnají jako božská mana… jen se další kilo usadilo do těla. Nic ji ovšem nezastaví. Možná je to naposledy, kdy má věrohodnou omluvenku – jí za dva, tedy pořádné dávky. Probouzí se Marek a jen zírá na vyjedené talíře na gauči před televizí a Ditu, která ví, že musí stále jíst. Marek mávne rukou, je to marné. Tak ještě krásného lososa, to už se Dita neudrží a jí ho rovnou z pekáče. A za chvíli jí už zase kručí v dvojnásobně naplněném břiše, ale tahle noc je věnovaná slasti. Je jí těžko, ale ještě se pustí do dortu, pojmenovaném po řece Mississippi… Stačí už jen šlehačka… Nestačí. Jede se.

Pokračování skutečného příběhu Dity P., která zná kouzla vaření. Parník z roku 1935 právě nahodil motor na Vltavě a na palubě zůstává jen podezřele a jednoznačně zakulacená Dita, sestra Emma a Petra Nesvačilová. „Budu klidně řídit celou zeměkouli, ale grilovat prostě ne,“ řekne Dita, když vidí, jak se její spolucestující sestra Emma a Petra Nesvačilová pokoušejí rozpálit gril. Emma se nechce nechat odradit a snaží se zachránit nepřítomnost pozvaných mužů, kteří prostě zaspali. Dita ale rázně zavelí kapitánovi Tomášovi: Jedeme! A parník se rozhoupe po Vltavě. Rozkolébá nejen žaludky všech holek, ale nejspíš i malého kluka, kterého si Dita veze v břiše. Pěkně „natřese“ i košíky plné naložených krkoviček, pljeskavicu, kuřátko a spoustu dalších dobrot, co čekají na „mužskou práci“. Kapitán si náhle všimne, že na druhém břehu řeky mávají opozdilci a nabírá na palubu mistra grilu Davida Ondříčka, labužníky Jakuba Žáčka, Vaška Neužila a bratra Honzu. „Krkovička je stejně nejlepší na světě, co Dito?“, řekne David Ondříček s plnou pusou a nalévá víno na oslavu... Třeba atmosféry parníku, krásného stmívání nebo všech a té chvíle.